Baroko, období protikladů

Zdroj: Pixabay

Baroko – umělecký sloh i období, ve kterém se tento sloh rozvíjel (17. a 18. století). Byla to doba válek, náboženské nesnášenlivosti a všeobecné nejistoty. Velkou hrozbou byly války a epidemie moru neštovic.

Čarodějnické procesy – Velké Losiny na Jesenicku, inkvizitor Boblig / v Itálii byl upálen Giordano Bruno za to, že tvrdil, že Země je není středem vesmíru a že vesmír je nekonečný.

Morové sloupy – byly postaveny zpravidla na náměstích na důkaz vděčnosti přežití morové epidemie

Peter Paul Rubens – malíř v Antverpách, žil v době třicetileté války

Blaise Pascal – francouzský matematik, sestrojil jeden z prvních mechanických kalkulátorů – Pascalina.

Tomáš Pěšina z Čechorodu – český historik

Bohuslav Balbín – jezuita, hájil český jazyk

Rysy baroka – nádhera, okázalost, díla vyvolávají pocit stálého pohybu a napětí, což je dosahováno pomocí zvlněných nepravidelných forem, výrazných gest nebo šerosvitem. Byl dáván důraz na monumentální architekturu. Barokní díla měla působit na city a smysly. Umění mělo člověka k tomu, aby se zamyslela nad životem a mělo povznést mysl krásou. Projevovalo se ve všech druzích umění – v architektuře, sochařství, malířstvím, hudbě.

Johann Sebastian Bach – německý barokní hudební skladatel, jeho typický nástroj – kostelní varhany

Giovanni Lorenzo Bernini – italský barokní sochař, architekt a malíř. Navrhl Svatopeterské náměstí ve Vatikánu

České baroko

V českém období baroka se stal novým oblíbeným světcem Jan Nepomucký. Svatořečen byl v 18. století. Tato doba byla ve znamení rekatolizace po Bílé hoře. Dříve protestantské české a moravské země musely nuceně přejít na katolickou víru. Kdo odmítl, musel ze země odejít a byl mu zabaven majetek.

Jan Blažej Santini-Aichel – česko-italský barokní architekt (kostel ve Křtinách)

Adam Michna z Otradovic – český barokní hudební skladatel

Pavel Josef Vejvanovský – moravský barokní hudební skladatel

Matyáš Bernard Braun – český barokní sochař Baroko, období protikladů

1558-1603 vláda anglické královny Alžběty I.

Konec 16. století – první projevy barokní kultury v Itálii

1598-1680 italský architekt Giovanni Lorenzo Bernini

1603-1625 nástup dynastie Stuartovců na anglický trůn, vláda krále Jakuba I.

1610-1670 Karel Škréta, nejvýznamnější český barokní malíř

1618-1648 třicetiletá válka v Evropě

1625-1649 vláda Karla I. v Anglii

1637-1657 vláda Ferdinanda III. v habsburské monarchii

Duben 1640 Karel I. nechal z důvodu finančních problémů svolat parlament: počátek anlgické revoluce

Květen 1640 anglický parlament rozpuštěn

1642-1649 občanská válka v Anglii

1643-1715 vláda krále Ludvíka XIV. ve Francii, král Slunce

1649 poprava krále Karla I. v Anglii, Anglie prohlášena republikou

1653-1658 doba vlády lorda protektora Olivera Cromwella v Anglii

1657-1705 vláda Leopolda I. v habsburské monarchii

1660-1685 vláda Karla II. v Anglii

1680 Leopold I. vydal první robotní patent pro Čechy v rámci habsburské monarchie

1682-1725 vláda cara Petra I. v Rusku

1684-1738 Matyáš Bernard Braun, řezbář a sochař

1688 revoluce v Anglii

1705-1711 vláda Josefa II. v habsburské monarchii

1711-1740 vláda Karla VI. v habsburské monarchii

1729 svatořečení Jana Nepomuckého

2. polovina 18. století – doznívání barokního slohu

Společnost a podnikání v době baroka

Barokní společnost byla rozdělena podle stavů, což navazovalo na středověké rozdělení na privilegované a neprivilegované. Privilegovaní měli nadstandardní výhody a postavení. Majetek byl důležitým měřítkem společenského postavení.

V 17. století dochází k zakládání prvních manufaktur. Byly to velké dílny, kde byla výroba výrobku rozdělena na několik kroků a každý dělník se podílel jen na části výrobku. Výroba byla založena na dělbě práce.

I v Čechách vznikají manufaktury – hlavně na výrobu textilu, skla a porcelánu.

S objevem Ameriky v roce 1492 Kryštofem Kolumbem souvisí rozvoj evropského kolonialismu. Na nově objeveném kontinentu vznikají kolonie, odkud se dovážejí do Evropy suroviny, plodiny a z Afriky do kolonií otroci, aby tam měl kdo pracovat.

Jezuité v Čechách

Období po Bílé hoře (po roce 1620) je spojené s rekatolizací původně protestantky založených Čech a Moravy. Kdo odmítla přestoupit na katolickou víru, musel zemi opustit a majetek mu propadl ve prospěch panovníka. Významným rekatolizátorem byl kardinál František z Ditrichštejna. Pomáhal vypracovat Obnovené zřízení zemské právo pro Moravu, odmítal náboženskou toleranci, byl proti zvyšování robotní povinnosti poddaných.

Císař Leopold I. – zavedl robotní patent – povinnost roboty 3 dny v týdnu bez nároku na mzdu

Jezuitský řád v Čechách se věnoval vzdělavatelské činnosti. V Praze vybudovali jezuitskou kolej – Klemetinum v barokním slohu kousek od Karlova mostu. Od roku 1775 se zde nepřetržitě sledují meteorologická pozorování – teplota vzduchu. Zde se jezuité věnovali matematice, náboženství a meteorologii.  

Antonín Koniáš – jezuita, proslulý pálením zakázaných knih, tzn. evangelických knih

Jan Klein – jezuita, zhotovitel hodin