Raný středověk – Přemyslovci
Položili základ českého státu. První historicky doloženým
Přemyslovcem byl kníže Bořivoj podle Kristiánovy legendy z 10. století.
Svůj původ ale Přemyslovci odvozovali od Přemysla Oráče, který se oženil s kněžnou
Libuší. Kníže Bořivoj přijal křesťanství a založil na Levém Hradci první kostel
v Čechách.
Symbolem české státnosti je kníže Václav, který byl vnukem
Bořivoje a Ludmily. Dne 28. září 935 ho nechal zavraždit jeho bratr Boleslav ve
Staré Boleslavi. Knížetem se pak stal Boleslav, který ovládal celé Čechy i
Moravu. Za vlády jeho syna Boleslava II. bylo zřízeno pražské biskupství v roce
973. Druhým pražským biskupem se stal Vojtěch z rodu Slavníkovců, které v jejich
hradišti na Libici vyvraždili Přemyslovci. Vojtěch se zachránil, pohřbený byl v polské
Hnězdně.
Platidlem v době vlády prvních Přemyslovců byly látky –
plátna, proto říkáme platit. Právo vládnout se řídilo stařešinským řádem, kdy
vládl ten nejstarší z rodu. Vládnoucí kníže dával svým příbuzným do správy
části území – tzv. úděly, a to nejčastěji na Moravě.
První královský titul pro svoji osobu získal kníže Vratislav
II. Při korunovaci byl zhotoven rukopis Vyšehradský kodex. Druhým českým králem
byl kníže Vladislav II., kdy mu titul dal císař Fridrich Barbarossa za věrné
služby.
Ze 12. století pochází Kosmova kronika, napsal ji latinsky kronikář
Kosmas. Obsahuje pověsti i vyprávění o skutečných knížatech.
Ve 12. století byl v Praze postaven první most přes řeku Vltavu – Juditin.
Křížové výpravy
V 11. století ovládli Jeruzalém Turci. Ohrožovali
tradiční obchodní cesty i Byzantskou říši. Její císař Urban II. vyzval evropské
panovníky k obraně Svaté země a osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě a k první
křížové výpravě rytířů. Ti nosili na svých šatech kříž, proto křižáci. Podařilo
se jim dobýt Jeruzalém, založit křižácké státy, které se tu udržely 200 let.
Křižáckých výprav bylo celkem devět v rozmezí 11. až
13. století, později je vyhlašoval sám papež. Byla dokonce i křižácká výprava
dětí. V Jeruzalémě byl založen řád johanitů neboli řád maltézských rytířů.
Byl to vojenský řád na ochranu poutníku do Svaté země a ochranu Božího hrobu.
Dalším vojenský řádem byl řád templářů.
Křižácké výpravy měly i své pozitivní výsledky. Křižáci z Orientu
do Evropy dováželi neznámé plodiny, předměty i kulturní zvyklosti – například cukrovou
třtinu, drahé látky.
Zbožnost a kacířství ve vrcholném středověku
Lidský život ve vrcholném středověku se řídil Božím
přikázáním. Lidé pravidelně chodili na nedělní mše, slavili církevní svátky.
Kdo se odklonil od zbožnosti i od nauky oficiální církve, ten byl označen
papežem za kacíře. Trestem pro něho mohla být i smrt, nejčastěji upálením.
Vznikaly nové mnišské řády – františkáni. Jejich zakladatelem
byl František z Asisi. Svatá Klára zase založila ženský mnišský řád –
klarisky. Svatý Dominikán založili mnišský řád dominikány. Těmto řádům se
říkalo žebravé řády, jejich členové vyznávali život v chudobě.
Mongolsko ve vrcholném středověku
V Mongolsku žili kočovné kmeny, jejichž členové se živili
chovem ovcí a koní. Ve 13. století všechny kmeny sjednotil Čingischán. Jeho
armáda neměla v tehdejším světě obdoby v počtu bojovníků – 200 tisíc.
Během několika let dobyla Čínu, střední Asii i východní Evropu v oblasti Ruska.
Vznikla mongolský stát Zlatá horda, který svou rozlohou byl největším na světě.
Za obchodem do Číny jezdili i Evropané. Nejznámějším cestovatelem byl Marco
Polo, který o svých cestách napsal cestopis Milión.
Kultura a život ve vrcholném středověku
Vrcholný středověk je dobou výstaveb gotických katedrál. Pro
gotiku je typický lomený oblouk. Katedrály stavěly hutě, které sdružovaly
všechny řemeslníky – zedníky, kameníky, sochaře. Ke stavbě katedrály bylo
zapotřebí matematických znalostí. Kostely zdobily nástěnné i deskové obrazy a
sochy, které byly hodně barevné. Představovaly zejména Pietu – Panna Marie s tělem
Ježíše Krista sundaným z kříže a Madony – Pannu Marii s Ježíškem.
Centrem vzdělanosti nebyly už pouze kláštery, ale zakládaly
se i univerzity. Vyučovalo se na nich latinsky v matematice, lékařství,
právu, filozofii, teologii.
V zemědělství se používal trojpolní systém – jař, ozim
a úhor. Úhor se používal jako pastvina pro dobytek, protože nebyl zaset obilím,
ale jakoby odpočíval. Byly zakládány nové vesnice a města. Jejich centrem byl
obvykle kostel.
Ve městech bylo náměstí, okolo něho domy bohatých měšťanů.
Město bylo obehnané hradbami, do města se vstupovalo městskými bránami, které
se na noc zavíraly. V některých vesnicích si nižší šlechta stavěla tvrze a
dvorce. Města dostávala od krále privilegia, která podporovala jejich rozvoj –
například právo várečné. Ve městech se pravidelně konaly trhy. Obyvatelé měst
založených králem byli svobodní, podléhali pouze králi. Toho ve městě
zastupoval rychtář. Města musela odvádět daně – berně. Pak byla města věnná (patřila
královně) a města poddanská, která zakládala šlechta či církev. Měšťanem se
mohl stát jen ten, kdo měl ve městě dům. Řemeslníci se sdružovali a vznikaly cechy,
které určovaly kvalitu výrobků a podmínky pro řemeslnou výrobu. Vznikají první
radnice.
Vrcholný středověk za posledních Přemyslovců
Prvním Přemyslovcem, který získal dědičný královský titul,
byl Přemysl Otakar I., a to na základě Zlaté buly sicilské z roku 1212.Ten také zavedl primogenituru, kdy titul získává
prvorozený syn. Budoval hrady i města.
Rozmach českého státu pokračoval za vlády jeho syna krále Václava I. Jeho
sestra Anežka založila řád křižovníků s červenou hvězdou a stala se tam
abatyší.
Přemysl Otakar II byl synem Václava II. a rozšířil české království až k Jaderskému
moři. Padl v bitvě na Moravském poli roce 1278.
Král Václav II. rozšířil těžbu stříbra v Kutné Hoře. Nechal
vypracovat horní zákoník a razit pražský groš.
Posledním Přemyslovcem byl král Václav III., byl
zavražděn v Olomouci v roce 1306. V tomto roce rod Přemyslovců
vymřel po meči - kdy vymřel poslední mužský potomek rodu. Skončila tak 400 let dlouhá vláda tohoto významného českého
rodu.
Židé ve středověké Evropě
Po neúspěšném povstání proti Římanům museli Židé opustit
svoji zemi a žili rozptýleni po světě. Také v Evropě. U nás byli usídleni
od 10. století. Protože nebyli křesťané, obyvatelé na ně hleděli s nedůvěrou.
Židé museli žít ve vyhrazených místech ve městech – v tzv. ghettech.
Hlavní jejich obživou byl obchod a finance, v čemž vynikali. Často
docházelo k tzv. pogromům, během nichž byli Židé vražděni nebo vyháněni.
Jejich svatostánek se nazývá synagoga – například Staronová synagoga v Praze
je u nás nejstarší, pochází ze 13. století. V čele židovské komunity stojí
rabín.
Vrcholný středověk – Lucemburkové
Po smrti krále Václava III., kdy vymřel rod Přemyslovců po
meči, se králem českým stal Jan Lucemburský. Oženil se totiž s Eliškou Přemyslovnou,
která byla sestrou Václava III. Více než v Čechách se ale Jan Lucemburský
zdržoval v zahraničí a tam vedl svou politiku. S manželkou moc dobře nevycházel.
Jeho synem byl Václav, pozdější český král a římský císař Karel IV., který byl vychováván
na francouzském dvoře svého strýce. Jan Lucemburský padl v bitvě u
Kresčaku v roce 1346. Byla to bitva v rámci stoleté války mezi Anglií
a Francií.
Karel IV. byl potomek Přemyslovců po matce a Lucemburk po
otci. Jako první český král se stal římským císařem. Byl vzdělaný, hovořil plynně
pěti jazyky. Nechal vytvořit nejvýznamnější říšský ústavní zákon Zlatou bulu,
která platila až do 19. století a která zajišťovala nezávislé postavení českého
království v rámci říše. Založil univerzitu v Praze – Karlova univerzita
v roce 1348, nechal postavit Karlštejn, Karlův most a Svatovítskou
katedrálu, Nové Město pražské. Měl postupně 4 manželky – Blanka z Valois,
Anna Falcká (syn Václav IV.), Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská (synové Zikmund
Lucemburský, Jan Zhořelecký). Latinsky napsal svůj životopis Vita Caroli. Doba
jeho vlády byla doba rozkvětu českého království.
Václav IV. byl prvorozeným synem Karla IV. Králem ho nechal
otec korunovat již ve třech letech. Václav IV. nebyl tak dokonalým státníkem
jako jeho otec. Často holdoval lovu a zábavě. Žil ale v mnohem neklidnější
době, protože 14. století bylo obdobím, kdy do Evropy přišla morová nákaza a
neúroda.
To vedlo ke vzpourám poddaných. Kromě toho přesídlil papež z Říma
do Avignonu a došlo k tzv. papežskému schizma, neboli rozkolu v církvi,
kdy vládli zároveň dva papežové. Církev v té době nabývá síly i bohatství,
a to díky odpustkům – tj. vykoupení se z hříchu penězi. Podle reformátorů
ale bylo třeba, aby se církev vrátila ke skromnému životu. Reformátorem byl například
anglický Jan Viklef, jehož učení u nás podporoval Jan Hus.
Jan Hus byl český římskokatolický kněz. Narodil se v Husinci.
Byl vysokoškolským učitelem na Karlově univerzitě a kazatelem v Betlémské kapli.
Jeho kázání byla oblíbená. Kázal proti bohatství církve a žádal její nápravu. Přátelil
se k manželkou Václava IV., královnou Žofií.
V roce 1409 byl vydán Dekret kutnohorský, na jehož
základě měli Češi na univerzitě tři hlasy a ostatní národy jeden hlas.
Kázání Jana Husa se znelíbila pražskému arcibiskupovi, který
mu zakázal kázání v Betlémské kapli. Papež ho označil za kacíře, takže Jan
Hus musel opustit Prahu. Odešel na venkov – na hrad Krakovec i Kozí hrádek. V té
době probíhal v Kostnici církevní sněm, který řešil papežské schizma. Jan
Hus se vydal do Kostnice, aby zde své učení obhájil. Hned po příchodu do
Kostnice byl ale uvězněn. I když se mu na sněmu dostalo slyšení, církevní představitelé
ho nevyslyšeli. Chtěli po něm, aby své učení odvolal. To Jan Hus neudělal,
takže byl odsouzen k trestu smrti upálením – 6. července 1415. Jeho popel
byl hozen do řeky Rýna.
Jan Hus byl autorem i psaných děl O církvi, Dcerka, Výklad
Viery, Desatera a Páteře, Postila a odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka,
čímž zjednodušil český pravopis.
Ohlas smrti Jana Husa v Čechách – husitské hnutí
Smrt Jan Husa v Kostnici měla v českých zemích
velkou odezvu. Představitelé koncilu si mysleli, že smrtí Jana Husa zabrání
šíření jeho myšlenek mezi lidmi. K tomu ale nedošlo, stal se pravý opak,
protože počet Husových stoupenců vzrůstal. Začalo se jim říkat husité.
Přijímali podobojí, čímž se odlišovali od katolíků. Radní Nového Města pražského
husity pronásledovali. Husité vedeni husitským radikálním kazatelem Janem
Želivským 30. července 1419 pražskou radnici dobyli, členy městské rady zabili –
první pražská defenestrace. Zakrátko po tomto incidentu zemřel král Václav IV.
a nastoupil jeho bratr Zikmund Lucemburský. Později byl Jan Želivský zajat a
popraven.
Baštou husitů se stalo město Tábor, které nově založili.
Žili zde podle Božích přikázání. Svůj majetek odevzdávali do společných kádí
pro společnou potřebu. Mezi sebou se husité nazývali bratry a sestry. V čele
jejich obce stáli hejtmani. Do čela husitů se postavil vojevůdce Jan Žižka z Trocnova.
Byl geniálním stratégem, díky čemuž husité v bitvách nejednou vyhráli.
Například v bitvě u Sudoměře v roce 1420 porazili katolickou šlechtu.
Při bitvě využíval vozovou hradbu a terén. Bojovali pomocí sudlic, řemdihů,
halapartnami.
Papež proti husitům nařídil křížovou výpravu, která
vyvrcholila v bitvě na Vítkově v roce 1420, v níž husité opět
vyhráli. V roce 1424 po vítězné bitvě u Malešova Jan Žižka zemřel během
svého tažení na Moravu. Radikální husité, stoupenci Jana Žižky si po jeho smrti
začali říkat sirotci. Proti nim stál pražský svaz neboli pražané, tedy husitské
uskupení měst a šlechty. Husité tedy už nebyli jednotní. Do čela sirotků se
postavil Prokop Holý. Ten vedl husity v bitvě u Domažlic v roce 1431.
V ní vyhráli husité prakticky bez boje, když nepřátelé uslyšeli je zpívat husitský
chorál Ktož sú boží bojovníci.
V letech 1433 až 1435 se v Basileji uskutečnil
církevní koncil, na které s církví jednali husité ohledně programu čtyř
pražských artikulů (přijímání podobojí, trestání smrtelných hříchů bez ohledu
na původ, svobodné kázání Bible, odnětí světského majetku církev). Výsledkem byla
Basilejská kompaktáta, která upravovala vztah mezi husity a římskou církví – v roce
1436. Nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání podobojí.
Husité, tedy jejich radikální křídlo, byli poraženi v bitvě
u Lipan v roce 1434. V ní padl Prokop Holý.
Stoletá válka
Stoletá válka byl konflikt mezi Anglií a Francií v letech
1337 až 1453 o území a sféru vlivu. Angličané měli ve Francii léno, normanské
vévodství, díky Vilému Dobyvateli, který ho získal v bitvě u Hastings v roce
1066. O léno přišel anglický král Jan Bezzemek, když prohrál bitvu s Francií.
Jan Bezzemek musel vydat Velkou listinu svobod (Magna charta libertatum), na
jejímž základě nebyli angličtí králové neomezenými vládci země, ale o vládu se
dělili se šlechtou. Jeho nástupci chtěli získat francouzskou korunu – proto stoletá
válka. Na pomoc Francii ve stoleté válce přišla vesnická dívka Johanka z Arku.
Postavila se do čela vojska a přispěla k řadě vítězství Francouzů nad
Angličany. Nakonec ale byla popravená, protože francouzský král se bál jejího
vlivu. Byla upálena za spolky s ďáblem jako čarodějnice.
Jiří z Poděbrad
Byl českým králem z rodu šlechtického, nikoliv
královského. Na trůn se dostal volbou. Za nedospělého krále Ladislava Pohrobka působil
jako zemský správce a po jeho smrti se stal králem. Říkalo se mu husitský král
nebo král dvojího lidu. Na trůn nastoupil v roce 1458. Snažil se dodržovat
basilejská kompaktáta a vyznačoval se mírovými snahami. Dohodám dával přednost
před bojem. Přesto i on válčil – s uherským králem Matyášem Korvínem,
který obsadil Moravu a Slezsko.
Jagellonci na českém trůně
Po smrti Jiřího z Poděbrad na český trůn usedli
Jagollonci. Pocházeli z Polska. Prvním Jagelloncem na českém trůnu byl
Vladislav. I ten se rozhodl dodržovat basilejská kompaktáta. Také on válčil s Matyášem
Korvínem, který ovládal Moravu.
Za vlády Jagellonců byla královská moc slabá. Král se musel
dělit o moc se stavy – tj. se šlechtici. Stavy zasedali na zemském sněmu. Stavy
tvořili zástupci pánů (vyšší šlechta), rytířů (nižší šlechta) a královská
města.
Po smrti Vladislava Jagellonského nastoupil jeho syn Ludvík
Jagellonský. Padl mladý v bitvě u Moháče v roce 1526, kdy bojoval
proti Osmanům.
Renesance a humanismus
Renesance znamená návrat k antice. Vznikla v Itálii,
kde byly na vzestupu městské státy – Janov, Benátky. Renesance obdivuje antické
sochy a stavby. Renesanční stavby – zámky, pohodlnější bydlení pro šlechtu.
Domy zdobila sgrafita na fasádě. U nás dochází k rozvoji českého jazyka –
Daniel Adam z Veleslavína byl českým nakladatelem.
- Leonardo da Vinci – obraz Mona Lisa, navrhl řadu vynálezů - padák
- Michelangelo Buonarroti – vyzdobil freskami Sixtinskou kapli
Humanismus byl nový filozofický směr, který také vychází z antiky.
Na prvním místě měl člověka a jeho rozvoj. Dochází k rozvoji vědy i
kultury, a to i díku vynálezu knihtisku německým vynálezcem Johanesem
Gutenbergem v roce 1450.
- Mikuláš Koperník – Země není středem vesmíru
- William Shakespeare – anglický dramatik, hry Romeo a Julie, Othello, Hamlet
- Miguel de Cervantes – román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Zámořské objevy
15. století bylo dobou zámořských objevů, díky kterým chtěli
bohaté lidé získat zboží ze vzdálené Číny a Indie. Potřebovali nové obchodní
trasy, protože ty původní ovládali Osmané. Stavěly se dokonalejší lodě –
karavely. Námořníci během cest trpěli kurdějemi, nemoc z nedostatku vitamínu
C. Zámořské cesty financovali zprvu portugalští králové. Později se přidalo
Nizozemí a Anglie.
Kryštof Kolumbus – objevil Ameriku v roce 1492. To je letopočet,
kdy končí středověk a začíná novověk.
Vasco de Gama – první Evropan, který doplul do Indie
Amerigo Vespuci – po něm získala Amerika své jméno
Bartolomeo Dias – jako první obeplul Mys Dobré naděje.
Díky zámořským objevům byla objevena Amerika a její původní
obyvatelé – Aztékové, Inkové (Jižní Amerika), Mayové. Měli rozvinutou
společnost s pozoruhodnými stavbami. Města Tenochtitlán – Aztékové.
Příchodem Evropanů ale došlo k vyvražďování původního obyvatelstva pod
vedením španělských dobyvatelů - Hernando Cortés a Francisco Pizzaro. Koho nezabili
oni, toho zabily nemoci dovlečené z Evropy – chřipka, spalničky, tyfus,
černé neštovice.
Díky zámořským objevům se do Evropy dostaly brambory,
kukuřice, bavlna, kaučuk, kakao, tabák. Do Ameriky přiváželi Evropané otroky z Afriky.
Ve službách anglického krále sloužil pirát Francis Drake.
Renesanční reformátoři v 16. století – počátek novověku
Martin Luther – vadilo mu prodávání odpustků a že církev
hromadí majetek. Jeho stoupencům se začalo říkat protestanti. Vznikla
luteránská církev, nezávislá na té katolické.
Jan Kalvín – reformátor, propagoval přísný životní styl.
Zakazoval zábavy, karty. Kalvinismus – protestanský náboženský směr.
Reformní myšlenky se rozšířily po Evropě. V Anglii byl
jejich propagátorem král Jindřich VIII., který odloučil anglickou církev od římskokatolické
– anglikánská církev, protože mu papež nedovolil rozvod. Sám se udělal hlavou
církve. Měl šest žen, některé nechal popravit. Po něm nastoupila anglická
královna Alžběta I. Její vláda je označována za alžbětinskou dobu a zlatý věk
anglických dějin.
Vznik jezuitského řádu – měl šířit katolictví mezi
evangelíky. Jezuité působili na školách, univerzitách, gymnáziích.
Náboženské spory v 16. století – mezi katolíky a
kalvinisty. Ve Francii Bartolomějská noc v roce 1572, vyvraždění hugenotů.
Moskevská Rus na počátku novověku
Car Ivan IV. Hrozný – způsob jeho vlády samoděržaví –
neomezená moc cara. Byl krutý k lidem, odpůrce popravoval. Nechal přestavět
Kreml a vybudovat chrám Vasilije Blaženého.
České země v 16. století
V 16. století byly české země ohrožovány Turky z Osmanské
říše. V roce 1529 stanuli před branami Vídně pod vedením sultána
Sulejmana. V bitvě u Vídně byli Turci poraženi.
Český cestovatel, politik a šlechtic Kryštof Harant z Polžic
a Bezdružic – navštívil Jeruzalém a Egypt. O svých cestách do Svaté země napsal
cestopis.
Na český trůn v roce 1526 usedá rod Habsburků – Ferdinand
I. Byl zvolen českým zemským sněmem. Sídlil ve Vídni. On a jeho nástupci se
snažili posílil moc panovníka a oslabit moc stavů – tedy šlechty. To znamenalo
počátek sporů mezi panovníkem a českými stavy, v nichž postupně vítězila
panovnická moc a katolictví. Česká šlechta byla vesměs protestantského vyznání,
panovník byl katolík.
Císař Rudolf II. – sídlil v Praze. Měl zde velkou sbírku
uměleckých předmětů. Na císařský dvůr pozval vědce – Tycho de Brahe, Johannes Kepler,
Jan Jesenius – lékař (první veřejná pitva), Tadeáš Hájek z Hájku –
matematik a astronom.
Rudolf II. se nevyhnul sporům mezi katolíky a protestanty. V roce
1609 podepsal Majestát, kterým dával náboženskou svobodu. Po jeho smrti
nastoupil na trůn jeho bratr Matyáš. Zásady Majestátu ale byly porušovány, což
vedlo k českému stavovskému povstání. Proti habsburskému panovníkovi
povstala česká šlechta. Moravský zemský sněm se k ní nepřidal. Povstání
začalo druhou pražskou defenestrací v roce 1618, kdy české stavy vyhodili
z okna Pražského hradu místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava
Bořitu z Martinic. Vzbouření stavové sesadili císaře Ferdinanda II. a českým
králem zvolili Fridricha Falckého (zimní král). Spor mezi císařem a českými
stavy vyvrcholil bitvou na Bílé hoře v roce 1620, kdy české stavy byly
poraženy.
Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze
– 21. června 1621, kat Mydlář – odplata císaře za stavovské povstání. Popraveni
byli i Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic,
Jan Jesenius, hrabě Šlik.
Dalším následkem bitvy na Bílé hoře byla násilná
rekatolizace české šlechty a obyvatelstva. Kdo se účastnil stavovského povstání
nebo nechtěl přestoupit na katolictví, tomu byl zabaven (zkonfiskován) majetek.
Do zahraničí odešel i Jan Amos Komenský – učitel národů.
Narodil se možná v moravské Nivnici. Vyznával školu hrou a vzdělání pro
všechny. Napsal Brána jazyků otevřená, Svět v obrazech. Zemřel v Nizozemí
ve městě Naarden.
Třicetiletá válka
Druhá pražská defenestrace v roce 1618 byla začátkem
třicetileté války v Evropě, která byla vyvrcholením sporů mezi katolíky a protestanty
(kalvinismus a luteránství), jež začaly už v 16. století. Do bojů se
zapojilo Nizozemí, Francie, Rakousko. Na straně rakouského císaře vedl jeho
vojska císařský generalissimus Albrecht z Valdštejna – proti Švédům, kteří
stáli na straně protestantských stavů a Sasům. Zároveň se snažil domluvit s protihabsburským
táborem. Na základě toho ho nechal císař zavraždit v Chebu v roce 1634.
Třicetiletá válka znamenala pro evropské i naše země bídu a
ničení. Skončila v roce 1648 podepsáním Vestfálského míru, na jehož
základě se stavovská monarchie změnila v absolutistickou monarchii.
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat