Vikingové – severští vládci moří
Pobřeží severní Evropy obsadili a osídlili Vikingové, byly
to germánské kmeny. Živili se lovem a rybolovem. Vynikali ve stavbě lodí, díky
kterým obchodovali s dalekými zeměmi. Proslavili se jako výborní
námořníci.
Drakkary – válečné vikingské lodě s nízkým ponorem a
dračími hlavami na přídích. Frankové říkali Vikingům Normané. Počátkem 10.
století obdržel vůdce Vikingů od západofranckého krále území, kterému se začalo
říkat Normandie. Z Normandie se stalo nejmocnější vévodství v celé Francii.
Vikingové pronikali i do východní Evropy, kde slovanské obyvatelstvo nazývali
Varjagové. Vikingského původu byl i Rurik, který ovládl Novgorod. Jeho potomci
obsadili Kyjev a položili základy státu východních Slovanů – Kyjevské Rusi.
Hlavním bohem Vikingů byl Odin a jeho syn byl Thór.
Vikingové věřili ve skřítky – elfové. V jejich příbězích neboli ságách se
objevovali i trollové a obři. Věřili, že po smrti odejdou do krásné hodovní
síně – do Valhally. Od 10. století Vikingové postupně přijali křesťanství,
usadili se a přestali s výboji do jiných zemí.
Zrod středověké Anglie
Na území dnešní Anglie žily anglosaské kmeny. Ty tu založili
několik království, jejichž vládcové mezi sebou často bojovali. V 8.
století na Anglii zaútočili i Vikingové. Anglii sjednotil a Vikingy porazil
král Alfréd Veliký, jenž si za hlavní město vybral Londýn.
V bitvě u Hastingsu v 11. století padl další anglický král Harold a
zvítězil v ní Vilém Dobyvatel. Ten založil novou královskou dynastii.
Jazykem tehdejšího londýnského královského dvora byla francouzština. Lidé ale
hovořili anglosasky. Angličtina má germánský základ a obsahuje i francouzská
slova, keltská a latinská.
Svatá říše německých rytířů
Sjednotitelem území s převážně německy hovořícím
obyvatelstvem byl Ota I. Na řece Lechu porazil kočovné Maďary a nechal se
korunovat císařem. Své zemi říkal římská říše, jež později dostala oficiální název
Svatá říše římská. Součástí této říše byl i český stát, který si ale v rámci
ní uchoval samostatnost a právo volit si panovníka. Říše měla sjednocovat všechny
křesťany v Evropě, ale Francia ani Anglie do ní nikdy nepatřily.
Svaté říši římské vládli panovníci s titulem římský
král nebo císař. Nový panovník byl nejprve v Cáchách korunován římským králem.
Římským císařem se stal až po korunovaci v Římě samotným papežem. Od 13.
století volili římského císaře kurfiřtové – bylo jich celkem sedm.
Až do 12. století římský císař jako nejvyšší zástupce
světské moci často zasahoval i do církevních záležitostí. Rozhodoval i o volbě
papeže nebo obsazení míst biskupů. Zástupci církve se z toho snažili
vymanit, chtěli větší samostatnost. Došlo k bojům mezi světskou a církevní
mocí, výsledkem byl konkordát wormský z roku 1122, kdy byla volba biskupů
rozdělena na část světskou a část církevní. Symbolem světské moci biskupa bylo
žezlo, symbolem církevní moci byl prsten papežův a berle.
Konkordát je smlouva mezi církví a světskou mocí.
Zdroj: Dějepis, vydavatelství Fraus, ISBN 978-80-7238-558-4
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat