Podkmen Klepítkatci: Patří do něho i vymřelí živočichové

 

Nejspíš se vyvinuli z trilobitů a jsou jejich suchozemskou větví. Jejich typickým znakem jsou klepítka. Tělo tvoří hlavohruď (ústní ústrojí, oči, článkované končetiny) a zadeček (vnitřní orgány). Jsou to masožravci, výjimečně býložravci. Patří mezi ně i původci nebezpečných nemocí a jedovaté druhy. Dělí se na dvě třídy – vymřelá hrotnatci a pavoukovci.

Třída: Pavoukovci

Stavba těla:

Hlavohruď se 6 páry končetin. První pár má klepítka, která slouží k lovu a k přijímání potravy. Druhý pár se jmenuje makadla a má smyslovou a uchopovací úlohu. Zbylé čtyři páry končetin jsou kráčivé. Zadeček může být nečlánkovaný u pavouků a klíšťat nebo článkovaný u štírů a sekáčů. Zadeček nemá nohy a přívěsky, ale může mít třeba snovací bradavky u pavouků. Pavoukovci dýchají buď celým povrchem těla, nebo mají plicní vaky či vzdušnice. Cévní soustava je otevřená, funkci srdce zastává hřbetní céva. Hemolymfa je tělní tekutina a rozlévá se volně do tělní dutiny. Vylučovací soustava je tvořená malpighickými trubicemi, které ústí do střeva. Nervová soustava je gangliová neboli uzlinová. Jednotlivá ganglia se spojují do větších celků. Pavoukovci nemají tykadla, ale místo nich makadla, na nich mohou být hmatové chloupky. Zrak tvoří jednoduchá očka a může jich být až osm. Pavoukovci jsou gonochoristi, odděleného pohlaví, pohlavní dimorfismus, vývoj přímý.

Pavoukovce dělíme na řády: pavouci, sekáči, roztoči a štíři.

Stavba těla pavouka

1. řád: Pavouci – existuje na 73 000 druhů

Mají hlavohruď a od ní stopkou oddělený zadeček. Na zadečku snovací bradavky, z nichž tvoří pavučinu. U pavouků je mimotělní trávení – pavouk svou kořist zabije jedem, pak do ní vstřikne trávicí šťávy, které kořist rozloží a on ji vysaje. U pavouků se vyskytuje při rozmnožování kanibalismus, kdy samička samečka často sežere po páření. Někdy se stane, že i mláďata svou matku sežerou.

Patří sem: pokoutník domácí, křižák obecný, vodouch stříbřitý, běžník kopretinový, skákavka pruhovaná, třasavka velká, slíďák tatarský, snovačka jedovatá (černá vdova), sklípkani.

2. řád: Sekáči – hlavohruď mají přisedlou k zadečku, nemají stopku. Mají článkovaný zadeček. Ohrožený druh při nebezpečí odvrhnu jednu z končetin a ta pak vykonává sekavé pohyby, proto se nazývají sekáči. Netkají pavučiny. Jejich klepítka vypadají jako kleštičky, díky kterým si kořist požvýkají. Nemají mimotělní trávení. Nemají jedové žlázy. Špatně vidí.

Patří sem: sekáč domácí.

3. řád: Roztoči – tělo není rozlišeno na hlavohruď a zadeček, tělo splývá v jeden článek. Dýchají celým povrchem těla nebo vzdušnicemi. Jsou to dravci i paraziti.

Patří sem: klíště obecné, zákožka svrabová, kleštík včelí, sametka podzimní.

4. řád: Štíři – jsou starobylou skupinou pavoukovců, objevili se před 300 miliony lety. Hlavohruď není od zadečku oddělena stopkou. Zadeček je článkovaný a prodloužený v ocásek. Poslední článek zadečku má hrot s jedovou žlázou. Jed využívají k obraně. Makadla jsou přeměněna v klepeta. Některé druhy rodí živá mláďata. Štíři odolávají radioaktivitě, přežívají zmrazení i vysoké teploty a schopni přežít roky bez potravy.

Patří sem: štír kýlnatý, veleštír císařský.

Zdroj: Hravý přírodopis, nakladatelství Taktik, ISBN: 978-80-7563-069-8