 |
V 1. století př. n. l. se oblast Palestiny dostala pod
nadvládu Říma. V době principátu se zde zrodilo nové náboženství, které
vycházelo z judaismu, ze Starého zákona. Židovské náboženství bylo monoteistické,
věřilo v jednoho Boha. Součástí náboženských přestav byla víra v příchod
mesiáše – Spasitele, který přinese záchranu utlačovaným lidem. Na této myšlence
bylo postaveno křesťanství.
Prvním hlasatelem nového náboženství byl Ježíš, o něm se
věřilo, že je synem Božím. Říkalo se mu Kristus, proto jeho stoupenci byli
křesťané. Ježíš v Judeji a Galileji působil v roce 30 n. l. a jeho
kázání získalo velký ohlas. Křesťanství hlásalo víru v jednoho Boha, mělo
desatero přikázání boží ohledně morálky a věřilo v posmrtný život v nebi.
Římané byli na dobytém území celkem snášenliví a křesťanství
bylo nejprve přijímáno jako jiná náboženství. Jeho centrem se stalo město
Jeruzalém. V roce 70 n. l. došlo ke zničení Jeruzaléma a od té doby se
křesťanství začalo šířit do okolních oblastí – do Antiochie, Alexandrie, maloasijských
měst i do Říma. Později, v 1. až 3. století n. l. byli křesťané
pronásledováni, protože odmítali císařský kult, kdy byl císař prohlášen za
boha. Oni toto neuznávali a také odmítali službu v armádě.
Zdroj: Wikipedia.org. Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat