![]() |
Do roku 1820 se myslelo, že elektrická a magnetická síla spolu nesouvisí. Pak ale dánský fyzik Hans Christina Oersted udělal pokus, kdy nad magnetku (kompas), která ukazovala na sever, umístil vodič, jímž procházel elektrický proud. Magnetka reagovala na přítomnost magnetického pole vyvolaného průchodem proudu vodičem a vychýlila se. Tímto pokusem bylo prokázáno, že okolo vodiče s elektrickým proudem je magnetické pole.
Cívka – je kovový vodič svinutý do závitů na izolované
kostře. Magnetické pole cívky je podobné magnetickému poli tyčového magnetu.
Magnetické pole cívky, kterou prochází elektrický proud, není jen zvnějšku
cívky, ale také uvnitř cívky.
Elektromagnet – vytvoříme ho tak, že do cívky, kterou prochází proud, vsuneme tyč z magneticky měkké látky, ta se stane dočasným magnetem. Tímto zesílíme magnetické pole cívky. Jakmile proud cívkou přestane procházet, přestane také působit jako elektromagnet. To je rozdíl oproti trvalému magnetu, který je magnetický stále. U trvalého magnetu nelze měnit účinky magnetického pole. U elektromagnetu můžeme magnetické pole zesílit nebo zeslabit změnou velikosti procházejícího proudu. Elektromagnet se využívá u zvonku, v jističích, v elektromotorech, v pevných discích počítačů, u reproduktoru nebo ve sběrnách kovového odpadu.
Elektrický zvonek
Hlavní součástí elektrického zvonku je také elektromagnet,
dále se skládá z paličky, zvonku, kotvy a šroubku. Spínačem se uzavře
elektrický obvod. Obvodem bude procházet elektrický proud, jádro elektromagnetu
se tedy zmagnetizuje. Magnetické pole v okolí elektromagnetu přitáhne
kotvu a palička uhodí do zvonku. Přitažením kotvy k elektromagnetu u
šroubu se elektrický obvod přeruší, magnetické pole zanikne a pomocí pružiny se
kotva vrátí do výchozí polohy. Tímto vrácením se elektrický obvod opět uzavře a
děj se opakuje.
Komentáře
Okomentovat