 |
Čas je fyzikální veličina, která udává dobu, která uplyne mezi dvěma událostmi. Označujeme ho písmene t a základní jednotkou je sekunda (s). Zapisujeme například t = 20 s.
Délka oběhu Země kolem Slunce je 1 rok, tedy 365 a ¼ dne.
Jednou za 4 roky je přestupný rok, který má 366 dní (29. únor). Kalendářní rok
není jednotkou času, protože jeho délka se mění.
Oběžná doba Měsíce okolo Země je 1 měsíc, přibližně 27 dní.
Ani tento údaj není jednotkou času.
Názvy kalendářních měsíců v češtině není náhodný:
- Leden – od slova led
- Únor – od slova nořit se, protože při tání se led noří do vody
- Březen – od břízy, a březí dobytek rodil
- Duben – od pučících dubů
- Květen – od slova kvést
- Červen – od načervenalosti plodů
- Červenec – od načervenalosti plodů
- Srpen – od srpu, který se používal ke žnutí
- Září – od spojení za říje
- Říjen – od říje jelenů
- Listopad – od padání listů
- Prosinec – prosba v období vánočních svátků.
Nejpoužívanější letopočet navrhl v roce 525 n. l. římský
opat Dionysius. Počítáme ho od narození Ježíše Krista v roce 1 n. l.
Pro měření malých časových úseků se používá milisekunda, což
je jedna tisícina sekundy. Ještě se používá hodina, minuta, den. Hodina má 60
minut a 3 600 sekund, 1 minuta má 60 sekund. Den má 24 hodin.
V zeměpisu se používají časová pásma, což jsou oblasti
se stejným časem. Země je rozdělena na několik časových pásem pomyslnými
čárami, které nazýváme poledníky. Poledníků je 24, tak i časových pásem je 24.
Nultý poledník je v Anglii v Greenwichi. Od tohoto místa se počítá
zeměpisná délka. Zde je zavedený tzv. koordinovaný světový čas UTC. Ostatní
časová pásma se od něho odečítají, nebo přičítají.
Měření času
Babyloňané jako první rozdělili den na 24 částí. První hodiny byly sluneční, vodní, přesýpací i zvonkové, olejové nebo svíčkové.
První
sluneční hodiny se objevily v Egyptě několik tisíc let před naším
letopočtem. Takové hodiny obsahují gnómon neboli ukazatel, který vrhá stín na
číselník. Nejstarší dochované hodiny u nás pocházejí z přelomu 14. a 15.
století a jsou v chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně.
Vodní hodiny se používaly v antice, hlavně v Řecku.
Říkalo se jim klepsydra. Čas se na nich sleduje pomocí odtoku vody z nádoby
nebo naopak z přitékání vody do nádoby.
Přesýpací hodiny využívají gravitační sílu písku. Tvoří je
dvě propojené nádoby nad sebou, písek se pak přesýpá z jedné nádoby do
druhé.
Olejové a svíčkové hodiny pracují na principu ubývání oleje
nebo vosku hořením.
První kyvadlové hodiny sestrojil roku 1655 nizozemský fyzik Christian Huygens.
Fungují na principu, že kyvadlo potřebuje ke svému pohybu tam a zpět vždy
stejný časový úsek.
Metronom se využívá k určování tempa hudby. Byl poprvé
zkonstruován na počátku 19. století. Je do hodinový stroj s pružinou a
kyvadlem.
Elektronické hodiny využívají kmitavý pohyb, ten vyvíjí
oscilátor. Řízené jsou křemenným krystalem, který označujeme jako quartz. Tradičně
bývají u náramkových hodinek.
Atomové hodiny mají základ v kmitání atomů cesia. Tyto
hodiny jsou velmi přesné. K odchylce od 1 sekundu dochází jednou za několik
milionů let. U nás se tyto hodiny nacházejí v Ústavu fotoniky a
elektroniky Akademie věd ČR v Praze.
Zdroj: Hravá fyzika, vydavatelství Taktik, ISBN: 978-80-7563-144-2
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat