Atmosféra chrání Zemi před nebezpečným kosmickým zářením

 

Další důležitou přírodní složkou Země je atmosféra. Chrání Zemi před průnikem nebezpečných kosmických těles. Například meteory prolétnou mezosférou, kde shoří, případně dopadnou na zemský povrch jako meteority.

 

Aby tu vůbec mohl vzniknout život, je třeba k tomu kyslík. Atmos = vzduch, sphaire = obal. Atmosféra je plynný obal Země tvořený vzduchem, v němž je nejvíce zastoupený dusík (N2)78%, kyslík (O2) 21 %. Jedno procento pak tvoří další plyny – oxid uhličitý (CO2), ozon (O3). Ozon hraje podstatou roli v zabránění průchodu ultrafialového záření od Slunce k povrchu Země. Ve vzduchu jsou také vodní páry. 

Vrstvy atmosféry

Atmosféra se skládá z 5 vrstev, které k Zemi přitahuje gravitační síla. Jsou to vrstvy troposféra (20 km), stratosféra(50 km), mezosféra (85 km), termosféra (500 km), exosféra (10 000 km). V troposféře se vytváří počasí. 

Ve stratosféře se nachází ozonosféra, která chrání povrch Země před nebezpečným ultrafialovým slunečním zářením. S tím souvisí tzv. skleníkový efekt, kdy sluneční paprsky procházejí atmosférou, dopadají na zemský povrch, který zahřívají a zároveň se od něho odrážejí do stratosféry. V ní se část těchto paprsků zase odrazí směrem k zemskému povrchu, část mizí do vesmíru. Když dojde k porušené ozonové vrstvy, vznikají ozonové díry, což není právě vítané. 

V mezosféře občas vidíme létat meteory. V termosféře lze pozorovat polární záři. Součástí termosféry je ionosféra, kde jsou přítomné pohybující se elektrické částice. Díky nim je možné přenášet rozhlasový signál. Exosféra pak navazuje již na volný vesmír. 

Počasí a jeho charakteristiky

Počasí je aktuální stav atmosféry. Zabývá se jím věda zvaná meteorologie. Meteorologové používají synoptické mapy neboli předpovědní mapy. K předpovědi počasí je třeba znát teplotu vzduchu, oblačnost, tlak vzduchu, množství srážek a vítr.  

Teplotu vzduchu měříme teploměrem v stupních Celsiových °C. Čím výše se nacházíme, tím je teplota nižší. Na rovníku je teplota nejvyšší, na severu nejnižší.

 

Oblačnost znamená, jak velká plocha oblohy je pokryta mraky (oblaky). Oblaka jsou vodní páry v ovzduší. Oblačnost může být kupovitá a slohovitá. Kupovitá oblačnost je typická pro mraky-beránky. V létě z ní vzniká bouřkový mrak. Slohovitá oblačnost je souvislá, šedá. 

Srážky se měří srážkometrem v jednotkách litr na metr čtvereční. V létě prší, v zimě je sníh. Tlak vzduchu měříme tlakoměrem v jednotkách zvaných pascal. Zemský povrch se nerovnoměrně zahřívá, tím dochází ke vzniku nízké a vysoké tlaku vzduchu, to vede ke vzniku proudění – větru. U větru se určuje směr a rychlost v metrech za sekundu. Beaufortova stupnice udává sílu větru – od bezvětří po orkán. 

Oběh vzduchu v atmosféře

Vzduch v atmosféře proudí pravidelně nebo sezónně. Mezi pravidelné větry patří pasáty, které vanou z oblastí nad obratníky k rovníku. Na severní polokouli vanou od severovýchodu, na jižní polokouli od jihovýchodu. Ze stejných oblastí ale opačným směrem, tedy k pólům, vane západní proudění. 

Existují i sezónní větry, které vanou nepravidelně. Jsou to například monzuny. Ty proudí v zimě z pevniny nad oceán a v létě z oceánu nad pevninu. Přinášejí srážky. Vanou hlavně v jižní a jihovýchodní Asii. 

Zdroj: Hravý zeměpis, vydavatelství Taktik, ISBN: 978-80-7563-346-0

Zkamenělina trilobit. Foto: Pixabay