 |
Věta je základní formou výpovědi, která je základní jednotkou komunikace. Věta je uspořádána ze slov, která tvoří uzavřený celek. Základem věty je přísudek:
Petr odešel z práce v pět hodin.
Za větou se píše tečka (věta oznamovací), otazník (věta tázací) nebo vykřičník (věta rozkazovací a zvolací). Součástí věty jsou větné členy. Větný člen je nejmenší jednotkou větné struktury. Větný člen může být:
Holý: slunce se schovalo
Rozvitý: jarní slunce se schovalo
Několikanásobný: jarní teplé slunce se schovalo
Základní větné členy
Základní větné členy jsou přísudek a podmět. Přísudek říká, co dělali, dělají nebo bude dělat osoba, zvíře či věc, které jsou podmětem: Pes štěkal. Sešit ležel. Honza zpíval.
Přísudek
Přísudek bývá vyjádřený slovesem v určitém tvaru. Ptáme se na něj otázkami – co dělá podmět, jaký je?
Přísudek může být:
slovesný – musel jsem, vrátíme se, chtěl bych začít
jmenný se sponou – tatínek byl ředitelem, každý den bude pršet, dům je náš
jmenný bez spony – škola základ života, pachatel dopaden, všechno marné.
Přísudek je možné vyjádřit citoslovcem – dědek šup s liškou do pytle
Podmět
Je základní větný člen. Není závislý na jiném výrazu ve větě. Vyjadřuje původce, nositele nebo cíl děje. Tvarově se shoduje s přísudkem. Ptáme se na něho kdo, co?
Podmět může být – vyjádřený a nevyjádřený.
Podmět vyjádřený – Kdosi vykřikl. Mladí zpívali. Bazén stojí. Oba seděli. Opalovat se je nezdravé. Může být vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, infinitivem.
Podmět nevyjádřený – Pojedeme v létě do hor. (kdo pojede? My)
Rozvíjející větné členy
Patří mezi ně předmět, příslovečné určení, přívlastek, doplněk a přístavkové spojení.
Předmět
Závisí na slovese, ptáme se na něho pádovými otázkámi. Koupil si zmrzlinu. (koupil si co?). Předmět může být vyjádřen podstatným jménem (netýká se to Jiřiny), přídavným jménem (Odvezte raněné), zájmenem (Žádám tě o to), infinitivem slovesa (Přál si malovat), vedlejší větou předmětnou (Řekl nám, co četl v knize.)
Předmět může být holý, rozvitý a několikanásobný.
Příslovečné určení
Závisí na slovese (Dopis byl včera odeslán), přídavném jméně (Kvůli zájmu zákazníků jsou obchody otevřené do večera) nebo příslovci (Moc dobře to vidím). Vyjadřuje různé okolnosti, za kterých děj probíhá. Příslovečné určení může být holé, rozvité a několikanásobné.
Druhy příslovečného určení
Příslovečné určení místa – sedět na židli. Ptáme se Kde? Kam? Odkud? Kudy?
Příslovečné určení času – přijet večer. Ptáme se Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často?
Příslovečné určení způsobu – běžel pomalu. Ptáme se Jak? Jakým způsobem?
Příslovečné určení míry – málo intenzivně. Ptáme se Do jaké míry? Kolik?
Příslovečné určení příčiny a důvodu – zrudl vztekem. Ptáme se Proč? Z jaké příčiny?
Příslovečné určení účelu – přišel si prohlédnout naši garáž. Ptáme se Proč? Nač? Za jakým účelem?
Příslovečné určení podmínky – při pochybnostech se to ověřte. Ptáme se Za jaké podmínky?
Příslovečné určení přípustky – ptáme se Navzdory čemu? I přes co?
Přívlastek
Závisí na podstatném jménu, které rozvíjí a přesněji ho vymezuje. Může být vyjádřený podstatným jménem (posádka auta), přídavným jménem (pěkná kniha), zájmenem (jeho úspěchy), číslovkou (třetí strana), příslovcem (boj zblízka), infinitivem (snaha vyhovět), vedlejší větou přívlastkovou.
Přívlastek shodný – shoduje se s podstatným jménem v rodě, pádě a čísle. Zelený strom.
Přívlastek neshodný – neshoduje se. Jízda vpravo
Přívlastek může být holý, rozvinutý a několikanásobný a postupně rozvíjející.
Doplněk
Závisí na podstatném jméně a slovese zároveň. Ptáme se na něj Jaký? Jak? Může být vyjádřen přídavným jménem (děti běhaly po koberci bosky), podstatným jménem (Václav Havel byl prezidentem ČR), číslovkou (Do cíle doběhl sedmý), infinitivem (Viděl jsem ji trhat kytky).
Zdroj: Průvodce českým jazykem. Nakladatelství Didaktis. ISBN: 80-7358-0919-5
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat